↑zasílej ji na email one-thing-1-direction@seznam.cz
připiš jestli je vícedílná/ jednodílná
nezapomeň se podepsat! :D

More than this- 6.díl

30. dubna 2012 v 19:05 | Beck |  FF- More than this
[Becky]
"Tak jo, zatím" Chris se omluvně usmála a vyšla s Harrym do jiné uličky.
"A jak se ti líbila ta naše písnička?" podívala jsem se na něj. Usmíval se. "Ta co jsi pouštěl?" úsměv jsem mu jakžtakž oplatila. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek. Kývnul. Ty jeho pohyby, ty pohledy. Ne. Nemůžu si s nikým znovu začínat. Všechno by bylo zase špatně. Prostě to budu ignorovat. " Jo povedla se vám" pokývla jsem a vytáhla si klíče z tašky. Setřepala jsem si z rukávu třpytky.
"A nechceš si třeba poslechnout ještě nějakou?" usmál se tak roztomile, že jsem na místě tála. Ne, klid. Nádech.
"Jo třeba" nejradši bych si teď nafackovala. Chtěla jsem říct ne a neřekla jsem to.
"Takže půjdeme k tobě?" namlouvala jsem si to, nebo mi opravdu přišel nějakej trochu vlezlej? Nechala jsem to být.
"Můžem" pokrčila jsem rameny. Chvíli jsme jen tak mlčky šli. "Tady to je" ukázala jsem na naši menší vilu.



"Wow, pěkný" usmál se. "Jen asi dvě ulice od náš." ušklíbnul se. Dvě ulice? To je asi budu potkávat často.
"Ok" odemčela jsem a vešli jsme dovnitř. "Čau, mám návštěvu." zavolala jsem.
"Au neřvi tak" Zayn se zasmál. Koukla jsem na něj. Smál se a držel se za ucho.
"A to mám šeptat?" uchechtla jsem se.
"Dobře" ozvalo se zpátky.
"Ne, ale příště tak neřvi" ušklíbnul se a pustil si ucho.
"Půjdem ke mně do pokoje. Mám tam přehrávač." Vyhnula jsem se té odpovědi, protože já řvu celkem často. Ne jako hnusně, ale prostě když chci něco zdůraznit.
"A já flešku" dodal a zazubil se. Beze slova jsem vyšla po schodech.
"Tam?" ukázal na jeden pokoj s fialovými dveřmi.
"Ne, ještě nahoru, mám celý patro pro sebe." ušklíbla jsem se.
"Taky bych bral. Nás tam bydlí pět, takže mám jen jeden pokoj s koupelnou" taky se ušklíbnul.
"No tak aspoň mám nějaký plus." vyplázla jsem na něj jazyk a než mě stačil chytit odběhla jsem nahoru po úzkém schodišti.
"Hej no tak!" slyšela jsem ho za sebou. Zasmála jsem se a doběhla jsem nahoru. Kdo neví jak to tam mám a běží, většinou spadne na gauč. Stoupla jsem si za gauč. Už tu byl. Přiběhl jako střela. Nestačil se ale zastavit a spadnul na gauč. Zůstal v takové šílené poloze. "Já nevěděla, že se tu chceš válet." zasmála jsem se a šťouchla jsem do něj.
"Máš to tu tak schválně?" taky se zasmál a upravil si rozcuchané vlasy.
"Ne, jen se to jinam nevešlo." ušklíbla jsem se a opřela jsem se lokty o gauč.
"Jen aby" zasmál se a stáhnul mě za ruce na gauč. Přepadla jsem přes opěradlo přímo na něj. "A pak kdo se válí" zasmál se. Ten smích…
"Já se neválím, nemůžu za to" uraženě jsem se podívala, i když jsem nebyla uražený, ale jen trochu mimo všech těch pozitivních a negativních myšlenek. V tu chvíli jsem si ani neuvědomila, že na něm ležím.
"Ale nebuď uražená" pohladil mě po tváři. Nechala jsem to bez povšimnutí.
"Ne, já nejsem, jen že jsme měli poslouchat písničky ne?" rukou jsem se opřela o gauč s tím, že se zvednu. Je divný ležet na cizím klukovi a ještě k tomu když po něm za chvíli budou šílet miliony holek.
"Měli" usmál se. "A nepočká to?" položil mi ruku na záda. Byla jsem celá zaražená, ještě jsem se ani nedostala z toho minulýho rozchodu.
"Eh, no víš.." nevěděla jsem jak mu to říct "..prostě nemůžu" uzavřela jsem to. Oddělala jsem si ruku z jeho zad. Rychle jsem se posadila vedle něj. Taky si sednul.
"Jsi zadaná?" přišlo mi to nebo mu posmutněl obličej? Možná jsem si to jenom namlouvala.
"Ne" musela jsem se pousmát. "Jen prostě.." povzdychla jsem si.
"Nemusíš to říkat jestli nechceš" jemně mě pohladil po ruce. Když on je tak milej, tak chápavej, vtipnej. Znovu jsem povzdychla.
"Ne ale ještě jsem se prostě nedostala z posledního rozchodu" vychrlila jsem ze sebe dřív než jsem se dokázala zastavit.
"To chápu" pokývnul.
"Dobře, tak si poslechneme nějaké ty písničky?" pousmála jsem se. Zahnala jsem všechny negativní myšlenky a myslela jsem jen na to co asi pustí.
"Můžem" usmál se. "A kam to mám zapojit?" rozhlédnul se po celém mém patře.
"Pojď za mnou" nevzala jsem ho za ruku tak jak by to udělala každá jiná. Prostě jsem šla přes celé patro, až úplně dozadu do zvukově těsněné místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama